Historie wellness

Historie wellness sahá až do dob starověkého Egypta a antiky. Již v těchto dobách užívali lidé výhod horkých pramenů. Ve starověkém Egyptě, zhruba 2000 let př.n.l., to byly horké vířivé vany a bazény užívané k terapeutickým účelům. Většinou byly vyhloubeny do skály, napuštěny vodou a ohřívány horkými kameny, které se do vod vhazovaly.

V antickém Řecku, kde byl pěstován princip Kalokagathia (princip duševní i tělesné krásy), byly lázně stavěny poblíž vulkánů a geotermálních pramenů bohatých na minerální látky. Mnohdy se v nich konaly různé společenské akce či setkání filozofů. Z této doby jsou např. zachovány zmínky Platona o příznivých účincích minerálů a hydroterapie, neboli léčby teplou vodou. V dobách Římského impéria můžeme poprvé narazit na lázně v podobě vířivých van – lázních stavěných pro stovky lidí. Byly to obrovské bazény, pod kterými se zatápělo, aby se voda ohřála, z akvaduktů sem byly přiváděny minerální vody a otroci dokonce vháněli do bazénů pomocí fukarů bublinky, aby relaxace byla ještě příjemnější.

I v Asii znají lidé účinky horkých a minerálních pramenů již tisíce let. Taiwan je dokonce znám jako místo s největší koncentrací těchto minerálních termálních pramenů a únikem plynů z podzemí, které pomáhají vytvářet v lázních příjemné bublinky.

Z Asie převzali trend lázeňství na počátku 20. století američtí vojáci, kteří zde válčili. V duchu alternativní medicíny jej pak začal užívat Halbert Louis Dunn, který pro tento způsob léčby a relaxace zároveň vytvořil slovo wellness. Šlo o spojení slov well-being (pocit zdraví) a fitness (fyzická zdatnost). Wellness pojem tedy začal znamenat celkovou péči o fyzickou i psychickou stránku lidské osobnosti.

Na evropský kontinent pronikl wellness v 60. letech 20. století zásluhou osvěty američana Donalda Ardella. Prvními státy v Evropě s myšlenou wellness byly Rakousko, Německo a Švýcarsko. Historie ale ukazuje, že horké prameny (užívané také orálně), se vyskytovaly na území dnešní Anglie, Francie, Itálie, Maďarska, České Republiky, Holandska, Belgie a dalších evropských států již dávno v minulosti. V Anglii dokonce již v roce 1797 vydal Dr. James Currier knížku o lázeňství s názvem „Účinky vody studené i teplé jako léku na zimnici a další choroby“ – z čehož lze usoudit užívání lázní v této době především k léčebným účelům.

V Evropě byla lázeňská centra nejdříve spojena převážně s pitím minerálních pramenů. Samotné lázeňství – tedy využívání termálních pramenů ke koupání - se začíná častěji objevovat spíše až v 19. Století, a to ve formě léčby a prevence chorob. Evropští architekti takovýchto lázní přihlíželi především právě na systém lázní Římského impéria – co se designu a funkce týče. Ve 20. století se v evropském lázeňství (v České Republice hlavně v Karlových Varech) začínají objevovat procedury koupelí v horké i studené vodě, pití minerálních vod, pára, relaxační místnosti a masáže. Také doktoři začínají ordinovat tyto patřičné léčebné kůry svým pacientům.

V dnešní době se již často k wellness účelům využívá i moří (thalassoterapie - metoda založena na využití mořského vzduchu, vody, řas, písku, soli, bahna a dalšího), jeskyní (speleoterapie), různých druhů saun a solárií a objevují se i další přídavná cvičení jako jóga, strečink, kalanetika nebo nordic walking. Na přelomu 20. a 21. století se pak objevují lázeňská střediska a hotely budované za účelem relaxace a aktivního odpočinku. Stále více ovlivňují evropskou kulturu východní kultury – nové relaxační, léčebné i pohybové techniky a postupy (např. aromaterapie, qi gong, zen meditace, akupresura, akupunktura, ajurveda). Zkrátka stále více lidí na celém světě začíná věřit očistným (pro tělo i duši) a léčebným účinkům termálních lázní a pramenů.

Autor článku: SpaTrip | 25.2.2011
Zpět na seznam článků